"Brave 18e, je te connais, l'ennemi ne tient!" - "Statečný 18., tebe znám, nepřítel se neudrží!"
Historie pluku
18. pluk řadové pěchoty vznikl 24. září 1803 přeznačením dosavadní 18. půlbrigády řadové pěchoty (18e demi-brigade d'infanterie de ligne). Ta byla založena 7. března 1796 pod číslem 69 a přečíslována 25. května 1796, tvořily ji části následujících jednotek :
5. půlbrigáda bitevní pěchoty (3e demi-brigade d'infanterie de bataille)
24. půlbrigáda bitevní pěchoty (24e demi-brigade d'infanterie de bataille)
45. půlbrigáda bitevní pěchoty (45e demi-brigade d'infanterie de bataille)
5. bitevní půlbrigádu (vznikla 22. července 1794) tvořily 1. batalion dobrovolníků z Doubs (1er bataillon de volontaires du Doubs), 4. batalion dobrovolníků ze Seine-Inférieure (4e bataillon de volontaires de la Seine-Inférieure) a 1. batalion 3. pluku pěchoty, bývalého pluku Navarre (3e régiment d'infanterie, ci-devant Navarre). 5. bitevní půlbrigáda byla včleněna do 24. půlbrigády 16. února 1796.
Pluk Navarre byl založen v roce 1558 jako régiment de Tilladet, v roce 1562 byl určen k ostraze Jindřicha, syna zesnulého navarského krále (régiment de Gardes du Jeune Henri). Jindřich Navarský jej přivedl do Francie, když se v roce 1589 stal francouzským králem Jindřichem IV.
24. bitevní půlbrigádu (vznikla 26. prosince 1793) tvořily 3. batalion dobrovolníků z la Somme (3e bataillon de volontaires de la Somme), 10. batalion záložních dobrovolníků (10e bataillon de volontaires de réserve), 2. a 4. rekviziční batalion z Amiens (2e et 4e bataillon de réquisition d'Amiens) a 2. batalion 12. pluku pěchoty, bývalého pluku Auxerrois (12e régiment d'infanterie, ci-devant Auxerrois).
Pluk Auxerrois vznikl v roce 1776 z 2. a 4. batalionu pluku de la Marine. Ten byl založen v roce 1635 jako régiment du Cardinal-Duc. Jméno de la Marine nesl od roku 1736.
45. bitevní půlbrigádu (vznikla 24. září 1795) tvořily 1. batalion dobrovolníků z Bas-Alpes (1er bataillon de volontaires des Bas-Alpes), 1. batalion dobrovolníků z La Lozère (1er bataillon de volontaires de la Lozère) a 1. batalion 23. pluku pěchoty, bývalého pluku Royal (23e régiment d'infanterie, ci-devant Royal).
Pluk Royal byl založen v roce 1656.
Velitelé 1796-1815
Jean-Urbain Fugière (1752-1813), chef de brigade, 25. května 1796 - 5. března 1798.
- voják pěšího pluku Barrois (pozdější 91. pluk), dobrovolník z roku 1791, šéf batalionu v srpnu 1793, 1794 u 69. bitevní půlbrigády, šéf brigády od 15. června 1795. Brigádním generálem 5. března 1798, účastník egyptského tažení, kde ztratil ruku. Velitel departementu Vaucluse.
Henri-Jacques-Jean Boyer (1767-1828), chef de brigade, 1798-1799.
- podporučík 13. pluku (bývalý pluk Bourbonnois) v roce 1791. Sloužil ve štábu armée du Midi (1792), armée des Alpes (1793), hlavním adjutantem šéfem batalionu 21. června 1793, šéfem brigády v listopadu. V rámci armée du Rhin velel 18. půlbrigádě řadové pěchoty. Brigádním generálem 29. srpna 1803. Komandant řádu Čestné legie (14. června 1804), baron císařství (22. října 1810). Řád Svatého Ludvíka (26. října 1814).
Jean-Baptiste Molette, baron de Morangies (1758-1827), chef de brigade, 6. května 1799 - 24. května 1801.
- urozený kadet pluku de Languedoc (pozdější 67. pluk) od roku 1776, důstojníkem od roku 1778. Kapitán fyzilírů 51. pluku (1792), granátníků stejného pluku (1793). Od října 1793 služba u 101. bitevní půlbrigády, u 84. řadové od 28. února 1796 (přečíslována na 25. v květnu téhož roku). Provizorní jmenování šéfem batalionu (nepotvrzeno), egyptské tažení s 18. řadovou půlbrigádou, zraněn u St.-Jean-d'Acre a Aboukiru. Jmenován provizorně brigádním generálem 24. května 1801, potvrzeno s platností k 30. listopadu 1801. Další služba v rámci štábů vojenských divizí, v roce 1812 velitelem 14. brigády národní gardy. Komandant řádu Čestné legie (14. června 1804), baron císařství 1. ledna 1813. Řád Svatého Ludvíka 11. září 1814.
Jean-Baptiste-Ambroise Ravier (1766-1828), chef de brigade a colonel, 27. dubna 1801 - 30. května 1809.
- kapitán dobrovolnického batalionu v roce 1792, později 112. bitevní půlbrigáda a od roku 1796 88. řadová. Tažení 1792-1797 s armée du Rhin, de Sambre-et-Meuse a armée d'Italie. Egyptské tažení, šéf batalionu 17. srpna 1798. Člen komise pověřené odsouzením vévody d'Enghien. Brigádním generálem 30. května 1809. Velitel jedné brigády 9. pozorovacího sboru v roce 1815 (pod maršálem Brunem). Komandant řádu Čestné legie (25. prosince 1805), baron císařství (2. srpna 1808).
Pierre Pelleport (1773-1855), colonel, 30. května 1809 - 12. dubna 1813.
- voják dobrovolnického batalionu v červnu 1793, podporučík 25. prosince. 1795-1796 u 6. provizorní půlbrigády, 7. března 1796 u 69. řadové, která se stala o dva měsíce později 18. půlbrigádou. Adjutant-major v hodnosti kapitána v březnu 1799. Šéf batalionu 23. listopadu 1806. Brigádním generálem 12. dubna 1813, zraněn u Lipska. Generálporučíkem 8. srpna 1823. Baron císařství (15. srpna 1809). Rytíř řádu Železné koruny (19. listopadu 1813), řád Svatého Ludvíka (19. července 1814), vysoký důstojník řádu Čestné legie (29. října 1826). Vikomt (17. srpna 1822).
Louis-Antoine Sauset (1773-1836), colonel, 11. května 1813 - 22. ledna 1814.
- dobrovolník z roku 1791. Důstojníkem v roce 1793, služba v departementální půlbrigádě z Finistère, od roku 1796 v 66. řadové půlbrigádě. 63. půlbrigáda a 63. pluk v roce 1803. Šéf batalionu 1. pluku pařížské městské gardy 14. srpna 1809, major 18. pluku řadové pěchoty od 27. dubna 1811. Plukovníkem 2. třídy a velitelem 21. provizorního pluku 21. února 1813. Majorem 16. pluku tirajérů Císařské gardy 22. ledna 1814. Během Sta dní plukovníkem 111. pluku řadové pěchoty. Generálmajorem (maréchal de camp) 30. listopadu 1831. Rytíř (14. dubna 1807), důstojník (10. srpna 1813) a komandant (1. května 1831) řádu Čestné legie. Baron císařství 26. února 1814. Řád Svatého Ludvíka (27. listopadu 1814).
Jean-Pierre Maury (1771-1815), colonel.
- 23. srpna 1813 byl určen velitelem 18. pluku, ale místo již bylo obsazeno - funkci nevykonával a obdržel, 1. září, velení 25. provizornímu pěšímu pluku. Od 9. listopadu 1813 plukovníkem 1. pluku námořního dělostřelectva. Během Sta dní velitelem 70. pluku, padl v bitvě u Ligny, 16. června 1815.
Théophile Woirol, řečený Voirol (1781-1853), colonel, 2. února 1814 - 31. ledna 1816.
- dobrovolník pomocného batalionu z Mont-Terrible v roce 1799, od roku 1800 sloužil v rámci 94. řadové půlbrigády. Důstojníkem 8. června 1803. Šéfem batalionu 40. pluku 17. prosince 1809. Majorem 156. pluku 25. března 1813 a plukovníkem 67. pluku 19. listopadu 1813 - velelní však nepřevzal a 2. února 1814 jmenován plukovníkem 18. pluku řadové pěchoty. Generálmajorem (maréchal de camp) 30. července 1823, generálporučíkem 9. ledna 1833. Rytíř (14. dubna 1807), důstojník (22. června 1813), komandant (2. dubna 1814) a vysoký důstojník (18. srpna 1834) řádu Čestné legie. Řád Svatého Ludvíka (1. listopadu 1814). Baron (2. listopadu 1828).
Prapory 1796-1815
Zleva : prapor vz. 1794 1. a 3. batalionu; prapor vz. 1794 2. batalionu; prapor vz. 1804; prapor vz. 1812; prapor vz. 1815 (Alan Pendlebury, www.warflag.com/napflags/html/flags.htm). Na rubu praporu vz. 1812 zapsány bitvy Ulm, Austerlitz, Jéna, Eylau, Eckmühl, Essling, Wagram. Tytéž byly na praporu vz. 1815. Navíc pravděpodobně některé z let 1812-1814.
Tažení a bitvy 1796-1815
1796: Dego, Lonato, Castiglione, Saint-Georges, Caldiero, Arcole, Tarvis
1797: Rivoli
1798: Fribourg, Alexandrie, Chebreiss, Pyramides
1799: Saint-Jean-d'Acre, Mont-Tabor, Aboukir
1805: Hollabrun, Austerlitz
1806: Jéna
1807: Eylau, Heilsberg, Friedland
1809: Ebersberg, Vienne, Essling, Wagram, Znaim
1812: Smolensk, La Moskowa, Krasnoë
1813: Dresden, Leipzig, Hanau
1814: Magdebourg, La Rothiere, Montereau
1815: Surbourg, Strasbourg
Literatura a internet :
QUINTIN, Danielle et Bernard: Dictionnaire des Colonels de Napoléon. S.P.M., 1996.
SIX, Georges: Dictionnaire biographique des Généraux et Amiraux français de la Révolution et de l'Empire (1792-1814). Saffroy, 2003.
CHARRIÉ, Pierre: Drapeaux et Etendards de la Révolution et de l'Empire. Ed. Copernic, 1982.
BROUGTHON, Tony: French Infantry Regiments and the Colonels who Led Them: 1791 to 1815. Na: www.napoleon-series.org.