Klub vojenské historie ve Znojmě
Dr. Ladislav Mucha
Bitva u Znojma 10. a 11. července 1809
vydáno při příležitosti odhalení pomníku padlým a
zemřelým v obci Dobšice
září 2002
Úvod
Ve dnech 10. a 11.července 1809 došlo v bezprostředním okolí města Znojma k bitvě mezi francouzskou armádou císaře Napoleona I. a císařsko-královskou armádou rakouského císaře Františka I., která ukončila politicko-vojenský konflikt těchto dvou velmocí.
Ve dnech bitvy došlo v regionu tehdejšího znojemského kraje k velké koncentraci vojsk obou států, která ve večerních hodinách dne 11. července byla dokonce větší, než v bitvě u Slavkova v roce 1805.
Obětí dvoudenních bojů se staly stovky vojáků, kteří spí svůj věčný sen v dnes již zapomenutých a náhodně nalézaných hromadných hrobech. Válečným požárem byla zničena i řada obcí, jako Dobšice, Suchohrdly a Kuchařovice. Mnoho místních obyvatel zahynulo v průběhu bojů a byli pohřbeni společně s padlými vojáky. Epidemie, které vypukly v onom horkém létě, byly provázeny vysokou dětskou úmrtností, neúrodou a všeobecnou bídou.
Dějové podrobnosti bitvy byly obyvatelstvem regionu dávno zapomenuty a jen znalec vojenské historie ví, že následná diplomatická jednání, jež navazovala na příměří uzavřené na suchohrdelském statku, měla vliv na uspořádání Evropy až do roku 1815 a v některých částech starého kontinentu trvají dosud.
Klub vojenské historie ve Znojmě (sekce "Historický prapor polních myslivců No. 10 Obst. Kopal") si dovoluje předložit veřejnosti a účastníkům odhalení památníku padlých a zemřelých v bitvě u Znojma a Dobšic v roce 1809 zvláště stručný přehled o této historické události.
Autor nemá v úmyslu v žádném případě podat vyčerpávající informaci o celém tažení, druzích vojsk, počtech či použité taktice tak, jak to činí renomovaní autoři historie faktu a vojensko-historických spisů.
Vzhledem k téměř úplné neinformovanosti veřejnosti je cílem publikace podat základní přehled o bitvě u Znojma tak, jak se tato bitva dotkla celého tehdejšího znojemského kraje.
Jedná se o kompilaci velmi úzkého okruhu materiálů vydaných ještě za staré monarchie, útržkovitých záznamů obecních kronik a písemným zpráv účastníků.
Hlavní hra na Dunaji
Počátkem roku 1808 rozehrála napoleonská Francie velmi nebezpečnou politickou hru ve Španělsku. Cílem bylo ovládnout tuto zemi a místo královského rodu Bourbonů nastolit na trůn Napoleonova staršího bratra Josefa. V průběhu roku 1808 dochází k rozsáhlému protifrancouzskému povstání a v důsledku politických i vojenských potíží je nucen se osobně angažovat přímo ve Španělsku i císař Napoleon.
Rakouské císařství vyšlo z konfliktu v roce 1805 značně územně, ekonomicky i vojensky oslabeno. Tzv. válečná strana v bezprostředním okolí císaře Františka I. brzy rozpoznala možnost revanše za rok 1805. Napoleon byl mimo centrum evropského dění a s ním i nejlepší sbory armády. Pozvolna se začal roztáčet stroj vojenské mašinérie. Armáda byla postupně reformována, vznikaly nové jednotky. Posilování armády bylo hrazeno finančními injekcemi, kterými nijak nešetřila Velká Británie, věčný rival napoleonské Francie. Ve prospěch Rakouského císařství byly podnikány i diplomatické aktivity, které však nebyly příliš úspěšné, a tak monarchie nakonec v době konfliktu zůstává v nejtěžších chvílích bojů osamocena.
Velitelem císařsko-královské armády byl ve funkci generalissima jmenován arcivévoda Karel, mladší bratr císaře Františka I. Arcivévoda Karel nepatřil k válečné straně, jako členovi vládnoucí dynastie mu však nezbývalo nic jiného, než velitelské místo přijmout. Každopádně to byl v dané době nejlepší rakouský vojevůdce s několika úspěchy v bojích proti revoluční Francii. V armádě byl velmi oblíben, a to i řadovými vojáky. Je známo několik případů jeho osobní statečnosti, kterou projevil přímo v bitevní vřavě. Schopností arcivévody Karla si již dříve všiml i Napoleon a dokonce prohlásil, že by si jej dovedl představit na rakouském trůnu místo císaře Františka I. A od Napoleonových myšlenek a plánů často nebývalo daleko k činům.
Rakouské vojenské aktivity nezůstaly Napoleonovi utajeny, zdánlivě jim nevěnoval pozornost, ačkoliv se vrátil do Francie již v lednu 1809. Postupně však stahoval k hranicím Bavorska několik armádních sborů a velitelem jmenoval maršále Berthiera, náčelníka hlavního štábu armády, který měl velké zkušenosti s organizací vojsk a vojenskými odborníky je dodnes považován za zakladatele štábní praxe.
Dne 10.4. 1809 zahájila císařsko-královská armáda útok na Bavorské království, tehdy samostatný stát a spojence Francie. Rakouské císařství se tak dostává do pozice agresora, ačkoliv svůj útočný postup zdůvodňuje opětným získáním některých ztracených území v Itálii, v Istrii a zejména Tyrolska. Bavoři se sice brání, ale pomalu před přesilou ustupují do prostorů, kde očekávají francouzskou spojeneckou armádu.
Císař Napoleon rakouské agrese okamžitě využil a francouzské sbory vyrazily vstříc útočníkovi. Dne 17.4. 1809 přebírá Napoleon vrchní velení. Jako protektor Rýnského spolku postavil proti císařsko-královské armádě i pomocné sbory řady německých států.
Dochází k celé řadě bitev, ve kterých je rakouská armáda postupně vytlačována z Bavorska. Dne 23.4. byl dokončen tzv. manévr řezenský (Řezno - Regensburg), kterým byl arcivévoda Karel donucen přejít s vojskem na levý břeh Dunaje a ustoupit do Čech. Odtud urychleně postupuje do Dolního Rakouska, kde se zastavuje na severním břehu Dunaje nad Vídní. Řeku však již nepřekročil.
Před francouzskou armádou se otevřela cesta na sídelní město Vídeň. Po krátkém boji město dne 13.5. kapituluje. Napoleon se zmocňuje obrovské kořisti válečného materiálu. Jen velice krátce koketuje s myšlenkou, že dobytím hlavního města válka skončila. Brzy zjišťuje, že císařsko-královská armáda je jen málo porušena a že dokonalého vítězství dosáhne až jejím zničením nebo podstatným oslabením.
Francouzští ženisté a inženýři začínají budovat mosty na ostrov Lobau ležící uprostřed Dunaje severovýchodně nad Vídni. Zde hodlá Napoleon překročit řeku a napadnout protivníka na levém břehu.
V noci na 21.5. 1809 překračuje část francouzské armády Dunaj a zaujímá bojovou sestavu mezi obcemi Aspern a Esslingen. Okamžitě je napadena císařsko-královskou armádu, která je ve značné početnější a má chuť bojovat. Napoleonovou slabinou je, že veškeré jeho týlové spoje vedou přes Dunaj a na pravém břehu jsou dosud rozmístěny i zálohy. Mosty jsou dřevěné konstrukce upevněné na pontonech pocházejících z ukořistěného materiálu. Rakouští polní myslivci pouští po proudu řeky proti mostům říční čluny a plovoucí vodní mlýny naložené štěrkem, kamením a hořlavinami. Týlové spoje Francouzů jsou na mnoha místech opakovaně přerušeny, opravy trvají i několik hodin.
Ve dnech 21.5. a 22.5. 1809 dochází za letního vedra k rozhořčeným a bezvýsledným bojům. Dne 22.5. je zničena podstatná část hlavního mostu z pravého břehu na ostrov Lobau a francouzská armáda zůstává bez střeliva a potravin. Napoleon je nucen nařídit ústup na ostrov Lobau. Tento je proveden za velkých ztrát. I Rakušané jsou však vyčerpáni ztrátami a nejsou schopni podstatně nepříteli ublížit. Obě strany - Rakušané nazývají tuto bitvu bitvou u Aspern, Francouzi bitvou u Esslingen - si shodně přisvojují vítězství. Císařsko-královská armáda každopádně takticky zvítězila - nedovolila nepříteli udržet se na levém břehu Dunaje, nedokázala však zničit nebezpečnou základu na ostrově Lobau.
V následujícím měsíci Napoleon shromažďuje na ostrově maximální počet sil a ostrov opevňuje ukořistěnými děly. Císařsko-královská armáda neprojevuje žádnou aktivitu. Dne 5. 7. 1809 zahajuje francouzská armáda druhý přechod Dunaje, opět z ostrova Lobau, nyní severovýchodním směrem.
Přechod řeky je tentokrát zajištěn se vším všudy a francouzská armáda oblečená do přepychových galauniforem s plukovními hudbami včele nastupuje proti nepříteli. Napoleon operuje ze své oblíbené středové
pozice, tj. má armádu soustředěnou a může ji zasazovat do jakéhokoliv směru bojiště. Arcivévoda Karel pravděpodobně s cílem celou sestavu nepřítele obchvátit značně rozšířil svoji linii fronty a tímto ji na hloubku oslabil. Prudké boje pokračují i 6. 7., Napoleonovi se podařilo rozrazit střed císařsko-rakouské armády a poté vysílá ze svého pravého křídla sbor maršála Davouta, aby obchvátil levé křídlo nepřítele u obce Wagram a tím ohrozil týlové spoje císařsko-královské armády na Moravu. Zámysl se po krutých bojích zdařil a arcivévoda Karel je nucen nařídit ústup celé armády.
Císař František I. pohybující se v bezpečné vzdálenosti za vojskem již pochybuje o konečném úspěchu a promýšlí možnost nabídnutí příměří a ukončení konfliktu. Raději opustil své dočasné sídlo ve Wolkersdorfu a přes Znojmo a Brno odjel do Olomouce. Císařsko-královská armáda však ještě stále není zcela poražena, má dosud chuť pod velením arcivévody Karla bojovat a má i dostatek zásob a válečného materiálu. Kromě toho francouzská armáda přesně nevystihla hlavní směr ústupu nepřítele a její průzkumné jednotky se snaží tento směr zjistit a ověřit.
V opuštěném objektu po rakouském císaři ve Wolkersdorfu se po bitvě usídlil Napoleon. Chtěl i tímto aktem projevit své vítězství. Nepodniká žádné kroky a čeká na zprávy o směru ústupu nepřítele.
A z těchto zdánlivě chaotických okamžiků se vlivem náhod i promyšlených či okolnostmi učiněných rozhodnutí vyvíjí situace, která vykrystalizovala až závěrečnou bitvou u Znojma.
Armády před Znojmem
Než části obou armád dorazí před Znojmo a do jeho okolí, je nutno se blíže a stručně právě s těmito součástmi seznámit.
Francouzská armáda se skládala se sborů. Sbory byly složeny z divizí, divize z brigád a brigády z pluků. Sbory byly zásadně vševojskové, tj. byla v nich zařazena pěchota i jezdectvo, přiděleno dělostřelectvo v bateriích, technické jednotky a trén. Část jezdectva bývala organizována v záložních sborech bez pěších jednotek.
Sbor byl zpravidla složen ze dvou divizí, každá divize ze dvou brigád, každá brigáda zpravidla ze dvou pluků. Sborům veleli maršálové či divizní generálové a byl to vojenský útvar, který mohl na bojišti samostatně operovat, protože obsahoval všechny složky zbraní.
O císaři Napoleonovi je známo, že vybudoval na základě historické pragmatiky, zkušeností z francouzské revoluce i zkušeností osobních pestrý kaleidoskop druhů vojsk, které však všechny měly svůj opodstatněný úkol.
V řadách francouzské armády bojovali ve svých národních jednotkách i vojáci z Bavorska, Hesenska a Saska, byli zde zařazeni Chorvaté, Italovém, Portugalci a ve větším počtu Poláci. Řada z nich se ocitla i přímo na znojemském bojišti.
Rakouská armáda po reformě od roku 1805 přizpůsobila své složení francouzskému typu. Byla samozřejmě přizpůsobena i historickým, národním i politickým zvláštnostem monarchie. Novinkou byly prapory dobrovolníků, například Legion arcivévody Karla a nově vybudovaná Zeměbrana - Landwehr. Nástup Zeměbrany byl vyhlašován po správních jednotkách - krajích - vždy v době ohrožení země. Například znojemský kraj postavil v roce 1809 celkem tři prapory Zeměbrany, které se v širším okruhu zúčastnily i bitvy u svého krajského města. Rakouskou zvláštností byly i prapory polních myslivců rekrutovaných zpravidla ze svobodných mysliveckých mládenců, tovaryšů a mladších synů selských rodin. Prapory polních myslivců byly vyzbrojeny technicky dokonalejšími puškami, procházely specielním výcvikem s důrazem na mířenou střelbu a v císařsko-královské armádě patřily mezi elitu.
Je nutno se zmínit i o skutečnosti, že většinu mužstva pěších pluků a císařsko-královského dělostřelectva tvořili vojáci z českých zemí. Totéž platí i o dragounských plucích. Ani důstojníci nesoucí česká jména nejsou zvláštností a řada z nich dosáhla i generálských hodností.
Přesné vymezení zvláštností obou armád, výzbroje, způsobu velení, zásobování i ideové náplně výchovy a výcviku vojáků je však nad rámec této publikace.
Bitvy u Znojma se zúčastnily tyto sbory armád :
FRANCOUZSKÁ ARMÁDA
IV. sbor - maršál Masséna - přibližně 25.000 mužů
- tři divize pěchoty
- dvě brigády lehkého jezdectva
- přidělená divize kyrysníků
- přibližně 50 děl
XI. sbor - divizní generál Marmont - přibližně 10.000 mužů
(tzv. Dalmatská armáda)
- tři divize pěchoty
- brigáda lehkého jezdectva
- přibližně 30 děl
Sbory, které se k místu bitvy přiblížily během 11. 7. 1809 a v odpoledních hodinách již mohly být postupně nasazovány :
Císařská garda
pod přímým vedením Napoleona I. - přítomna na velitelském stanovišti nad Dobšicemi, počet v pramenech nespecifikován, oficiálně na začátku tažení uváděno 11.000 mužů
II. sbor - divizní generál Oudinot - přibližně 20.000 mužů
- tři divize pěchoty
- brigáda lehkého jezdectva
- přibližně 60 děl
III. sbor - maršála Davout - přibližně 30.000 mužů
- čtyři divize pěchoty
- jedna divize lehkého jezdectva
- dvě divize dragounů
- přibližně 80 děl
Italská armáda - vicekrál italský - přibližně 45.000 mužů
Eugen Beauharnais
- divize královské italské gardy
- V.sbor - divizní generál Macdonald
- dvě divize pěchoty
- VI.sbor-divizní generál Grenier
- tři divize pěchoty
- jedna lehká jezdecká divize
- přibližně 80 děl
RAKOUSKÁ CÍSAŘSKO-KRÁLOVSKÁ ARMÁDA
- vojensko historické prameny uvádí stav soustředěných jednotek v prostoru města Znojma a okolí v počtu kolem 60.000
Bývalý předvoj - podmaršálek Nordmann
- pět smíšených brigád (husaři, polní myslivci, landwehr, dobrovolnické pěší jednotky, hraničářské jednotky, části pěších pluků)
- přibližně 40 děl
I. sbor - generál jezdectva Bellegarde
- dvě divize pěchoty
- brigáda lehkého jezdectva
- přibližně 40 děl
II. sbor - podmaršálek kníže Hohenzollern-Hechingen
- tři divize pěchoty
- pluk jezdectva
- přibližně 50 děl
III. sbor - polní zbrojmistr hrabě Kolowrat
- dvě divize pěchoty
- pluk jezdectva
- přibližně 40 děl
IV. sbor - polní maršál kníže Rosenberg
- dvě divize pěchoty
- smíšená divize
- přibližně 50 děl
V. sbor - polní zbrojmistr kníže Reuss-Plauen
- divize pěchoty
- pluk lehkého jezdectva
- přibližně 25 děl
VI. sbor - polní maršál hrabě Klenau
- tři divize pěchoty
- brigáda lehkého jezdectva
- přibližně 55 děl
Bývalý záložní sbor - generál jezdectva kníže Liechtenstein (v době bitvy velí kníže Schwarzenberg)
- dvě granátnické divize
- tři divize jezdectva
- přibližně 40 děl
Francouzská armáda v době bitvy u Znojma celkově počtem značně přesahuje počet císařsko-královské armády. Je si však nutno uvědomit, že rakouská armáda se pohybovala v kompaktnějším celku, zatímco jednotlivé francouzské sbory se objevovaly na bojiště postupně a z různých směrů.
Situace před bitvou
Arcivévoda Karel sledoval svým spořádaným ústupem z bojiště u Wagramu dva cíle : a) přesunout armádní sbory co nejdále od nepřítele a konsolidovat je v české kotlině tak, aby byly schopny dalšího odporu, b) chránit všemi možnými prostředky trén a dělostřeleckou zálohu a dopravit je přes Znojmo, Moravské Budějovice a Jihlavu do Čech.
Proto již 6. 7. nařizuje všeobecný ústup na Moravu.
IV.sbor knížete Rosenberga jako jediný postupuje ve směru na Laa. Tento sbor do městečka dorazí 8. 7. a ve směru na Mušov překračuje moravskou hranici s cílem pokračovat na Brno. Zadní voj tohoto sboru tvoří divize podmaršálka Radeckého, který je neustále připraven odrážet útok Francouzů.
Ostatní rakouské sbory postupují tzv. znojemskou silnicí k Hollabrunnu a Znojmu. Nejdříve jede trén složený z obrovského množství koňských potahů. Trén byl údajně roztažen na vzdálenost 20 kilometrů. Za trénem postupují všechny ostatní sbory, přičemž VI.sbor Klenau tvoří zadní voj.
Napoleon ještě 7. 7. nemá přesné zprávy o směru hlavních rakouských sil. Ve směru na Laa vysílá poměrně slabý XI. sbor Marmontův a po znojemské silnici IV. sbor maršála Massény. Tyto sbory byly však prozatím tykadly, které měly zjistit hlavní směr ústupu, kam by poté Napoleon vyslal hlavní síly.
Zde je nutno uvést, že císař František I. v té době vysílá k Napoleonovi knížete Liechtensteina s nabídkou příměří. Vyjednavač však nemůže zjistit přesné místo Napoleonova pobytu a nalezne jej až 11. 7. před Znojmem. Po přejetí francouzských linií mu sice jako parlamentáři nebylo ublíženo, francouzští velitelé sborů se však k němu chovali velmi neohleduplně a nebyli mu ochotni sdělit místo pobytu svého císaře. Z historických pramenů vyplývá, že Napoleon by pravděpodobně nabídku k uzavření příměří přijal a k žádné bitvě u Znojma by již nedošlo. Francouzští velitelé sborů si již byli jisti dokonalým a úplným vítězstvím, neměli zájem na uzavření míru a ještě 11. 7. před Znojmem ponoukali svého císaře, aby byl nepřítel poražen se všemi důsledky bez uzavření příměří.
Další událost - vyložená náhoda, která vedla k bitvě u Znojma, vyplynula z činnosti IV.sboru knížete Rosenberga. Protože jeho další pohyby nebudou již pro vykreslení situace u Znojma podstatné, je nutno popsat celou událost a potom se již přesunout na znojemské bojiště.
Po celý den zadní voj Radeckého naznačuje předním hlídkám Marmontova XI. sboru klamný - údajný směr ústupu hlavních sil na Brno. Velké boje se odehrály u Drnholce, kde se Radecký s pěchotou opevnil. Opevnění je vidět dodnes.
Rosenberg však vyslal část svého jezdectva ve směru na Dyjákovice. Jednalo se pravděpodobně jen o průzkum. Francouzi však za tímto jezdectvem vyslali svůj průzkum, který se dostal ještě dále na západ a zde zjistil hlavní směr ústupu císařsko-královské armády. Marmont tak byl přiveden nepřítelem nedokonale provedenou drobnou jezdeckou operací do správného směru. Ihned vysílá kurýra do hlavního štábu a sám postupuje na Dyjákovice, kde se dne 9. 7. ubytuje na místním zámečku. Jeho posila - mohutná jezdecká divize pod vedením divizního generála Montbrunna již vyrazila ke Znojmu, kam poté po třicetikilometrovém pochodu dorazí 10. 7. i hlavní síly divizního generála Marmonta, který je vzápětí za své zásluhy nejen u Wagramu, ale i při tomto postupu, povýšen na maršála Francie.
Jako o drobné epizodě se lze zmínit o tom, že Marmont měl velké potíže s organizovaným pochodem svého sboru. Sám uvádí ve svých pamětech, že naprostá většina sboru se ve vinorodém kraji nehorázně zpila a usilovný pochod se měnil v ploužení s neustálým doplňováním zásob alkoholu. Je nutno dodat, že francouzští velitelé v některých případech konzumaci alkoholu podporovali, protože útok kolon posilněných vínem býval razantnější a vojáci ztráceli sebekontrolu.
Úloha rakouského IV. sboru knížete Rosenberga tedy skončila nešťastně, zastírací manévr ani vylákání Napoleona ve směru na Brno se nevydařilo.
Arcivévoda Karel zatím s hlavními silami ustupuje ke Znojmu. Prozatím je jeho zadní voj napadán jen francouzským jezdectvem. Dne 7. 7. dochází k bojům u Korneuburgu, 8. 7. u Stockerau, 9. 7. dochází k většímu střetnutí severně od Hollabrunnu.
Ústupové boje nad Hollabrunnem se brzy změnily v regulérní bitvu s velkými ztrátami na císařsko-královské i francouzské straně. Ranění byli později převáženi až do Znojma, kde řada z nich skončila v hromadných hrobech a zvýšila tak počet padlých, jež je počítán do ztrát v bitvě u Znojma. Ještě za trvání staré monarchie byl v místech bojů vybudován památník, který bitvu u Hollabrunnu připomíná dodnes.
Dne 9. 7. kolem dvacáté druhé hodiny se arcivévoda Karel dovídá o nebezpečí, jež mu hrozí z východu od XI. Marmontova sboru tím, že mu může v prostoru Znojma odříznou cestu dále na Moravské Budějovice, Jihlavu a Prahu. Ihned nařizuje usilovný pochod na Znojmo.
Zadní voj tvořený VI. sborem hraběte Klenau zatím po celý den 9. 7. zadržuje francouzské lehké jezdectvo a umožní tak trénu a všem ustupujícím sborům ve tři hodiny ráno dne 10. 7. dosáhnout Znojma.
Hlavní síly IV. sboru maršála Massény jsou vzdáleny více jak jeden den usilovného pochodu kdesi severně od Hollabrunnu a ke Znojmu dorazí až v průběhu noci na 11. 7.
Zdecimovaný rakouský zadní voj - VI. sbor - je vystřídán V. sborem knížete Reuss-Plauen.
Bitva u Dobšic - první den bitvy u Znojma 10. 7. 1809
Dne 10. 7. již na předměstí Znojma vydává arcivévoda Karel rozkaz urychleně projít Znojmem dříve, než by ustupující kolony mohl ohrozit XI. sbor Marmontův.
Jádra císařsko-královských sborů sice postupují z Dolního Rakouska po znojemské cestě, části sborů, vzhledem k naprosto přetížené komunikaci, však postupují mimo silnici, a to i ve značné vzdálenosti. Štáb konstatuje, že je patrný i částečný zmatek v organizaci.
Část II. sboru Hohenzollern se nachází až u Strachotic, část I.sboru Bellegarde je v Derflicích a jiná část již v Bohumilicích, části III. sboru hraběte Kolowrata prochází Vrbovcem. Zadní voj - V. sbor Reuss-Plauen se pohybuje stále ještě na území Dolního Rakouska. Menší oddíl generálmajora Hardegga se pokouší přejít na Moravu v prostoru Retzu a je napaden francouzským lehkým jezdectvem. Dochází k masakru s mnoha padlými. Pomník vybudovaný přímo v Retzu připomíná tuto událost.
Mezi osmou a devátou hodinou ráno jsou některé části již nad Znojmem a postupují na Olbramkostel. Kolony trénu ucpávají komunikaci a brání rychlejšímu pochodu zadním kolonám.
Arcivévoda Karel vysílá vstříc Marmontovi pluk Schwarzenbergových hulánů. Tito potom před Francouzi ustupují proti proudu Dyje po obou březích a signalizují blížící se nebezpečí. Ze směru tažení Marmonta je jasné, že chce po levém břehu Dyje proniknout až k oblekovickému mostu a rozdělit tak ustupující armádu na dvě části.
Arcivévoda Karel začíná proti Marmontovi budovat obranné pásmo, které je složeno z pěti pěších brigád a dvanácti jezdeckých pluků. Tyto mají za úkol po zaujetí širokého obranného oblouku zabránit Marmontovi obsadit prostor jižně od Znojma tak dlouho, až přes Dyji přejde poslední císařsko-královský sbor. Pro upřesnění je nutno dodat, že tyto jednotky patří k různým sborům a bylo přihlíženo k jejich kvalitě a početnímu stavu.
Pěší brigády určené k zastavení Marmonta byly složeny z granátníků. Byli to vybraní vojáci lišící se od řadových pěšáků vysokými kožešinovými čepicemi, většími bojovými zkušenostmi a dokonalým výcvikem. Jednotky granátníků byly vyčleněny ze svých mateřských pěších pluků, soustředěny do brigád a využívány v těžkých fázích bitev a jako záloha velitele. K brigádám granátníků byli u Znojma a Dobšic přiděleny i prapory polních myslivců. Myslivci zpravidla bojovali v rozptýlené formaci, nikoliv v sevřeném útvaru, využívali terénních úkrytů a mířené střelby na vybrané cíle, hlavně na nepřátelské důstojníky. Volně rozptýlený řetěz myslivců dokázal na vhodně zvolenou vzdálenost zadržet i celé menší formace nepřítele.
Obranné pásmo bylo připraveno takto.
Pěší brigáda generála Steyerse zaujala postavení na výšinách nad Dobšicemi čelem k silnici od Brna. Pěší brigáda generála Murraye se rozmístila ve vinohradech mezi Dobšicemi a Suchohrdly. Vpravo nad úvozem vedoucím do Dobšic (dnes prostor střelnice) byla postavena pěší brigáda generála Hammera. Pěší brigáda plukovníka Scovauda de la Bastide zaujala postavení za řekou na pravém břehu Dyje až po okraj Bohumilic. Vinice a volné prostory byly vyplněny volně rozptýlenými polními myslivci.
Dva pluky jezdectva byly postaveny u Bohumilic, tedy na samém pravém křídle obranného pásma. Jeden pluk jezdectva byl umístněn až do Načeratic jako tykadlo obrany. Dva pluky dragounů (velí generál Rothkirch) a po svém návratu z průzkumné akce i pluk hulánů Scharzenberg se čelem postavily proti Purkrábce (ve starší literatuře uvedeno Jezuitský dvůr). Šest pluků kyrysníků bylo rozmístěno do prostoru mezi Příměticemi a Kuchařovicemi.
Kyrysníci patřili mezi elitu císařsko-královského jezdectva. Vyzbrojeni byli pádnými rovnými palaši a pistolemi. Chráněni byli předním ocelovým kyrysem černé barvy a přílbami. Byli určení pro masové útoky, tedy jako klasické bitevní jezdectvo. U Znojma jim přímo v bitvě velel kníže Schwarzenberg, a to v zastoupení knížete Liechtensteina, jež byl určen císařem k uzavření příměří.
Na silnici nad Znojmem byla vyčleněna pro obranné pásmo záloha, kterou tvořila brigáda generála Alstera.
Ještě během dopoledne vydává arcivévoda Karel ve Znojmě rozkaz všem sborům, které nebyly určeny k obrannému boji, aby urychleně prošly znojemským "defilé" a pokračovaly ve směru na Moravské Budějovice. Jak je citováno v rozkaze, dle názoru generalissima Znojmo neskýtá dobré postavení k obraně a terén nelze považovat za faktor, který je možno využít.
XI. francouzský sbor Marmontův vyráží z Dyjákovic již za svítání. Mezi deseti tisíci muži jsou pravými Francouzi snad jen důstojníci, vojáci pochází z Chorvatska, kde jejich velitel maršál Marmont vykonává správce tehdejší francouzské provincie, jež byla nazývána Dalmácie. Sbor je dále složen z bavorské divize, které velí generál Minucci a nově přidělené divize lehkého jezdectva pod velením generála Montbrunna.
Do prostoru Dobšic se Marmontův sbor dostává až v odpoledních hodinách ze směru od Hodonic a Tasovic. Část pěchoty prošla i obcí Dyje.
Maršál Marmont ihned z chodu vysílá svůj sbor do útoku na Dobšice.
Jedna kolona pěchoty je ponechána jako krajní levé křídlo na pravém břehu Dyje. Na křižovatku cest a výšiny nad Dobšicemi útočí celá bavorská pěší divize. Pěší divize generála Clausela útočí z chodu na Suchohrdly. Divize generála Claparede je ponechána jako záloha za Clauselem. Jízdní divize generála Montbrunna jako krajní pravé křídlo se širokým obloukem podél lesa Purkrábky rozjíždí klusem až proti Kuchařovicím a Příměticím.
Nad Dobšicemi je rozmístěno po bateriích dvacet děl, které zahajují palbu na obec, na kterou ihned nastupuje k útoku divize bavorské pěchoty.
Obec v krátkém čase hoří. Rakouská granátnická brigáda generála Steyerse je bavorským útokem vržena dolů z výšiny a vytlačena z obce. V obci se udržel jen prapor českých granátníků pod velením majora Hromady, který bojuje i v obklíčení. Sousední rakouské granátnické brigády, ač nejsou ještě napadeny, zůstávají ve svých pozicích a generál Steyers tak podstoupil celý útok nepřátelské divize sám.
Na pravém křídle Montbrunnovo jezdectvo zahnalo dva dragounské pluky až do Přímětic.
Na pravém břehu Dyje se Marmontovi daří zatlačit granátnickou brigádu Scovoudovu až do Bohumilic a čelo útočné kolony se dostává na dohled mostu v Oblekovicích. Zdá se, že Marmontův záměr rozrazit ustupující císařsko-královské sbory se vydaří, protože část z nich je stále před oblekovickým mostem. Situace je mimořádně kritická.
Do prostoru mostu se však právě teď přibližuje II. sbor Hohenzollern a I. sbor Bellegarde. Slabá Marmontova kolona je odražena a ustupuje až do výchozího místa daleko za Bohumilice. Oba rakouské sbory urychleně přechází přes most a míjí Znojmo vpravo tak, aby mohly být využity jako záloha pro posílení obrany.
Situace se okamžitě odráží i v prostoru Dobšic. Marmontova divize je z obce doslova vyhnána zpět až na výšiny nad obcí. I. sbor Bellegarde potom pokračuje terénem mezi Znojmem, Suchohrdly a Kuchařovicemi a odráží útok divize Clausel.
Oblekovický most potom překračují i poslední zbytky císařsko-královské armády, která tímto zásadním způsobem nabývá nad XI. sborem maršála Marmonta početní převahy.
Most přechází III. sbor hraběte Kolowrata a postupuje těsně kolem znojemských hradeb na Přímětice. Poté přechází VI. sbor Klenau a rychlým pochodem se rovněž přesunuje až za Přímětice jako krajní levé křídlo císařsko-královské armády.
Jako poslední přechází most V. sbor Reuss-Plauen tvořící zadní voj a zaujímá pozice nad mostem v prostoru tehdejší obce Starý Šaldorf.
V prostoru mezi Přímětice a Kuchařovicemi dochází k jezdecké srážce mezi Motbrunnovou lehkou jezdeckou divizí, šesti pluky rakouských kyrysníků, dvěma pluky dragonů a jedním plukem hulánů. Francouzské jezdectvo - mimochodem tvořeným z pluků z Lotrinska a německých států - je odraženo zpět až k Purkrábce.
Maršál Marmont uvádí ve svým pamětech, že teprve nyní, navečer dne 10. 7., se zcela přesvědčil, že má před sebou celou ustupující císařsko-královskou armádu, jejíž počet odhaduje na 40.000 mužů. Proti tomuto počtu nemá jeho sbor jen málo přesahující počet 10.000 mužů žádnou šanci.
Vysílá proto několik štábních důstojníků jak k Napoleonovi, tak i do směrů, kde jen tuší přítomnost IV. sboru maršála Massény, se zprávami o situaci a s požadavkem o pomoc.
Ve večerních hodinách zaútočí na obec Dobšice francouzský 81. řadový pěší pluk, který do základů zničenou obec za zběsilého útoku přímo vymete od rakouských granátníků a definitivně ji obsadí.
Obec Dobšice se tak dne 10. 7. 1809 stala klíčovým místem bojů o přístup do prostoru pod Znojmem.
Obce Přímětice, Kuchařovice a Suchohrdly zůstávají obsazeny císařsko-královskou armádou.
Arcivévoda Karel má nyní šanci bez větších problémů pokračovat v ústupu na Moravské Budějovice. Ulice Znojma, jižní předměstí i silnice až po Olbramkostel jsou však neustále blokovány trénem a jeho pohyb vpřed je velmi pomalý. Rovněž některé rozptýlené jednotky II. sboru Hohenzollern jsou dosud na pravém břehu Dyje a brodí se na levý břeh pod Znojmem až kolem dvacáté třetí hodiny.
Arcivévoda proto vysílá k Marmontovi velitele I. sboru generála jezdectva Bellegarda s nabídkou příměří. Opět je nutno připomenout, že kníže Liechtenstein "bloudí" v doprovodu francouzských hlídek již druhý den v okolí Hollabrunnu s cílem najít císaře Napoleona a rovněž mu nabídnou příměří.
Marmont má však v té době již zprávu od maršála Massény, že co nevidět dorazí k mostu v Oblekovicích, a proto nabídku příměří jednoznačně odmítá. K jednání dochází v Marmontově stanu v prostoru Dobšic.
Obě strany vyčkávají.
Příchodem noci je sbor maršála Marmonta po dobytí Dobšic rozmístěn prakticky ve stejných pozicích, ze kterých byl zahájen útok.
Arcivévoda Karel opouští se svým štábem Znojmo kolem osmnácté hodiny. Ve dvacet dvě hodiny, v novém sídle svého štábu v objektu proboštství v obci Olbramkostel, vydává dispozice k rozmístění sborů na příští den.
Přesuny vojsk jsou ihned po doručení rozkazů prováděny a to včetně přesunů jednotek mezi sbory, čímž mnohde dochází k nepřehledným situacím a zmatkům.
Generalissimu předpokládá, že dne 11. 7. 1809 při svítání bude mít k dispozici celkem 60.000 mužů a s jinými silami již nelze počítat.
Jako hlavní cíl je určeno vytvořit čistě obrannou pozici kolem Znojma a zajistit celé armádě ústupovou komunikaci do Moravských Budějovic. Město Znojmo má být doslova obtočeno dvěma obrannými liniemi ve směru od Hradiště, Louky, Oblekovic, Starého Šaldorfa, Nových Sadů (dnes nám.Armády) až po Přímětice a Únanov. Linie budou postupně za ústupu oslabovány tak, jak se sbory začnou přesunovat po silnici k Moravským Budějovicím.
O případném ofenzivním postupu není vůbec uvažováno.
Poněvadž k vytvoření obou obranných linií dochází ještě dne 10. 7., je nutno se o jejich rozmístění zmínit ještě v této části.
I. linie - hlavní rozložení sil (z pohledu ze Znojma na jihovýchod)
V. sbor Reuss Plauen - vytváří pravé křídlo
- 16 praporů pěchoty, 16 eskadron jízdy
- jeden prapor myslivců umístěn na Hradišti
- šest praporů pěchoty obsadí město Znojmo po obvodu, klášter Louku, cihelny pod Novými Sady
- 9 praporů pěchoty zatarasí most u Oblekovic a bude hájit prostor Bažantího ostrova a Starého Šaldorfa (most má být v případě nebezpečí zničen) dělostřelecká baterie patnáctiliberních děl (tj. pět až šest kusů) a jeden pluk řadové pěchoty.
- umístěno na výšině mezi Kuchařovicemi a Znojmem s cílem ovládat přístupy mezi Kuchařovicemi a Suchohrdly
I. sbor Bellegarde - vytváří střed
- 20 praporů pěchoty, 8 eskadron jízdy
- rozvinut v terénu mezi Příměticemi a Znojmem
III. sbor Kolowrat - vytváří levé křídlo
- 22 praporů pěchoty, 8 eskadron jízdy
- rozmístěn od Přímětic k Únanovu
- jeden prapor pěchoty tvoří přímou obranu Únanova
jezdecká záloha kníže Schwarzenberg - kryje levé křídlo
- 39 eskadron jízdy
- eskadrony postaveny ve třech sledech západně od Únanova
- cílem krýt silnici na Moravské Budějovice
II. linie - poslední místo obrany při možném obchvatu
II. sbor Hohenzollern - 13 praporů pěchoty, 8 eskadron jízdy
- rozmístěn západě od Únanova ve směru na Hluboké Mašůvky
granátnický sbor generála Prochasky - 16 praporů granátníků
- rozmístěn západně od Přímětic
VI. sbor Klenau - počty neuvedeny
- přímé krytí silnice na Moravské Budějovice
- rozmístěn na zalesněných výšinách mezi Olbramkostelem a Vranovskou Vsí
- detašovaná část umístěna v Jevišovicích
- pozice obsazeny kolem půlnoci dne 10. 7.
Císař Napoleon je dne 10. 7. kolem deváté hodiny ráno již přesně informován o směru ústupu nepřítele a dává do pohybu veškeré volné síly.
III. sbor maršála Davouta, který se nalézá v okolí Mikulova, dostává rozkaz k urychlenému pochodu na Znojmo.
Napoleon s gardou, III. sborem maršála Oudinota a dvěma divizemi kyrysníků se již kolem desáté hodiny večer pohybuje v okolí Laa a prudkým obloukem do leva se stáčí ke Znojmu.
Rozkaz k pochodu do prostoru Znojma dostává ještě tento den část Italské armády vicekrále Eugena Beauharnais, ale tato část armády je značně vzdálena.
Maršálu Marmontovi, který má již odpolední boje za sebou, dochází Napoleonův rozkaz - nepřítele energicky zatlačovat, budete mohutně podporován.
Bitva u Znojma - rozhodující den 11. 7. 1809
Dne 11. 7. 1809 za svítání nechává Marmont bavorskou divizí zesílit obranu obsazených Dobšic. Divize Clausel obsazuje Suchohrdly, divize Claparede zůstává na výšině nad Dobšicemi jako záloha velitele. Montbrunnovo jezdectvo zahájilo nájezdy až do prostoru Únanova, kde dochází ke střetu jízdních hlídek.
IV. sbor maršála Massény ještě v průběhu noci dorazil k oblekovickému mostu. Jeho tři pěší divize obsazují Oblekovice, Nový Šaldorf a okolí. Přes brod v Bohumilicích je navázáno spojení s Marmontem.
V osm hodin ráno zahajuje Masséna dělostřelbou útok na oblekovický most a Bažantí ostrov. Na mostě dochází k prudké střelbě a poté k bodákovým oboustranným útokům. Bojuje zde devět praporů V. sboru Reuss-Plauen proti obrovské přesile.
Most je Francouzi dvakrát dobyt a opět ztracen. Dle paměti účastníků se několikrát spustil prudký déšť, který neumožnil pěšákům použít střelné zbraně. Proto dochází k rozhořčeným bojům na bodáky, které přinášejí nejvíce ztrát.
Před devátou hodinou dochází ke koordinovanému útoku Marmontovy bavorské divize od Dobšic až do prostoru Lér. Ačkoliv rakouští polní myslivci působí útočícím jednotkám velké ztráty, je útok do levého boku V. sboru Reuss zničující. Rakušané ustupují až k městu Znojmu a most je Massénou definitivně dobyt.
Francouzský 18. řadový pěší pluk Masssénova sboru ihned obsazuje klášter Louku, kde v té době byla továrna na tabák. Drancování prostor kláštera a vyplenění vinných sklepů zůstalo nadlouho zapsáno v paměti obyvatel. Vojáci byli natolik opilí, že ani velitel divize Legrand je údajně těžko vyzýval k další bojové činnosti.
Maršál Masséna sledoval boj z druhého břehu Dyje z rychlé kolesky, do níž měl zapřažené čtyři bělouše. Měl poraněnou nohu a byl neustále doprovázen osobním lékaře. Svým zraněním se cítil značně pohybově omezen a vztek si údajně vyléval na nejbližším okolí.
Kolem deváté hodiny byla situace pro rakouské jednotky tak kritická, že arcivévoda Karel byl nucen vyčlenit z obranné linie u Přímětic čtyři brigády pěchoty a poslat je do prostoru jižně pod Znojmem.
Kolem deváté hodiny zahajuje rovněž Marmont z Dobšic útok třemi kolonami na Kuchařovice a okolní výšiny. Útok byl odražen, ale i sami rakouští vojenští teoretikové tvrdí, že šlo vyloženě jen o demonstrativní útoky, kterými měl být nepřítel zaměstnán až do příchodu posil vedených Napoleonem.
Kolem desáté hodiny dopoledne se objevuje v prostoru nad Dobšicemi císař Napoleon a přivádí první posily. Okamžitě přebírá vrchní velení a koordinuje akce. Veškeré volné jednotky posílá do útoku ve směru na Přímětice s cílem zahájit obchvat rakouského levého křídla, proniknout až k silnici na Moravské Budějovice a tím ukončit bez jakýchkoliv podmínek celé tažení.
Velitelské stanoviště císaře Napoleona se nacházelo v prostoru mezi obcemi Dobšice a Suchohrdly, v místě, kam ústila stará brněnská silnice na spojnici vedoucí ze Suchohrdel na křižovatku nové silnice na Brno. Místo původního tzv. Napoleonova dubu, který je ve sbírkách znojemského muzea, zde nyní pomalu odumírá dub nový, vysazený v první polovině 20.stolení.
Štáb francouzské armády v čele s maršálem Berthierem byl umístěn v budově statku v Suchohrdlech.
Přibližně v místě, kde dnes v katastru obce Suchohrdly stojí dům č. 2 u silnice ze Suchohrdel do Znojma, byla zřízena francouzská polní ambulance, kde chirurgové prováděli i ty nejtěžší amputace a ošetření raněných. Nedaleko tohoto místa, na druhé straně silnice, se nachází jeden z mnoha hromadných hrobů.
Celá bitva dostává typické znaky Napoleonem řízeného střetnutí. Marmont u Dobšic a Masséna pod Znojmem upoutávají císařsko-královskou armádou tzv. bojem na zdrženou a jen pozvolna jej zatlačují. Na pravém křídle navršuje Napoleon maximum sil s cílem využít obchvatu nepřítelova levého křídla, přerušit mu ústupovou linii a zasadit mu ve vhodně zvoleném místě konečný úder nebo mu vnutit příměří s následným uzavřením míru s tvrdými podmínkami.
Síly na provedení obchvatu jsou již na blízku. Od Tasovic a Hodonic se blíží císařská garda a II. sbor maršála Oudinota, III. sbor maršála Davouta, jenž je nejsilnějším sborem francouzské armády, již prochází Lechovicemi. Jeho přední hlídky kolem jedenácté hodiny rekognoskují cesty lesem Purkrábkou, aby se sbor dostal nejkratším směrem k rakouským liniím.
Krátce před dvanáctou hodinou se bojuje na všech směrech, situace je zdánlivě nepřehledná. Císařsko-královská armáda je zcela plánovitě zaměstnávána bojem, počty Napoleonem nasazovaných sil neustále rostou. V podvečer by měl mít Napoleon k dispozici kolem 100.000 mužů.
Pouze na krajním levém křídle u Únanova se kyrysníkům daří zadržet nástup francouzské jízdy.
V Louce se zatím podařilo generálu Legrandovi obnovit kázeň u své divize a pomalu vytlačuje rakouské granátníky ze Starého Šaldorfa k městu. Daří se mu to velmi pomalu.
Jedna baterie francouzského dělostřelectva je přemístěna na vyvýšeninu nad obcí Sedlešovice. Odtud začíná salvami pálit do boku rakouských granátníků. Jsou nuceni urychleně ustoupit až k městským hradbám.
Poté je tato baterie přemístěna až na svahy Kraví hory, do míst, odkud postřeluje soustředění císařsko-královských jednotek přímo pod Znojmem.
V odpoledních hodinách dochází nad Znojmem k prudké letní bouřce s vydatným deštěm. Střelné zbraně jsou opět vyřazeny z provozu, značně se snížila i viditelnost. Byl zaznamenám případ, že celá sevřená kolona rakouských granátníků útočila směrem k oblekovickému mostu na bodák a byla v hustém dešti spatřena až na poslední chvíli. Masséna byl nucen nasadit celý kyrysnický pluk, který útočil po silnici nahoru v sevřeném tvaru a oddíl granátníků zcela rozbil.
Kolem šestnácté hodiny zahajuje Masséna mohutný útok od oblekovického mostu až k jižní městské bráně. Provádí jej sevřené kolony pěchoty. Další část francouzské pěchoty postupuje po pravém břehu Dyje.
Podél stoupající silnice byly vinohrady, které neumožňovaly útočící pěchotě ani jízdě rozvinout své tvary do boků. Úzké kolony, které se pohybovaly jedna za druhou, byly z čela velmi zranitelné a mohla je zastavit i malá jednotka.
Francouzi dorazili až k městu, kde na ně zaútočil jediný granátnický prapor vedený plukovníkem Leiningenem. V boji na bodák byli Francouzi donuceni ustoupit až ke Starému Šaldorfu, přičemž, jak uvádí pamětníci, za strašlivého deště byli zajati dva francouzští generálové. Tito byli od císařsko-královských granátníků ihned oloupeni o stříbrné ostruhy a řády. Vzápětí však následoval protiútok Francouzů, kteří své generály během krátké chvíle osvobodili.
Po plukovníku Leiningenovi byla poté nazvána jedna z ulic ve Znojmě.
V krátké době následoval další útok Francouzů proti městu od jihu. Čelo útočné kolony se údajně dostalo až k závoře před vstupem do města a situace byla pro obránce naprosto kritická.
V místech dnešní Čermákovy ulice byl sešikován prapor vídeňských dobrovolníků a zbytek praporu znojemského landwehru, jenž byl údajně složen z členů znojemského ostrostřeleckého sboru. Této malé jednotce velel major hrabě Salis-Zizers. Zřejmě dovedl vystihnout vhodný okamžik a vedl útok do boku Francouzů, kteří byli opět odraženi až do Starého Šaldorfa. Major Salis byl za tento útok jmenován rytířem Řádu Marie Terezie, v roce 1832 se stal podmaršálkem a dnešní náměstí Republiky se nazývalo Salisovým ještě na počátku 20.století.
Silný déšť přerušil lokální srážky i v prostoru Dobšic. Dle pamětí francouzského důstojníka se v krátké chvíli potok Leska změnil v dravou řeku a nebylo možno jej bez nebezpečí překročit. Část Marmontových jednotek se snaží proniknout do týlu rakouské armády tak, že postupuje právě údolím potoka Lesky proti jeho proudu. Pěchota je sice perfektně chráněna před pozorováním a střelbou, rozbouřený živel jí však brání v rychlém pochodu.
V trojúhelníku mezi Kuchařovice, Příměticemi a Únanovem zatím probíhají regulérní jezdecké srážky celých eskadron a pluků. Císařsko-královské jezdectvo, jež je v tehdejší době považováno za jedno z nejlepších na světě, složené z velké většiny z Čechů, Moravanů a Slezanů, zde dělá čest svému jménu a Francouzům se nedaří víc, než několik nájezdů k Únanovu. Silnici na Moravské Budějovice v žádném případě nedosáhli.
Kolem osmnácté hodiny se dovídají v rakouském štábu v Olbramkostele o příchodu III. sboru maršála Davouta na pravé křídlo francouzské armády. Všem je jasné, že nyní by měl další odpor katastrofální následky.
Za stálých bojů na všech směrech dochází k prvnímu kontaktu rakouských parlamentářů s Francouzi někde v prostoru mezi Příměticemi a Kuchařovicemi.
Protože kníže Liechtenstein s první nabídkou příměří ještě stále nedorazil k Napoleonovi (objeví se až téhož dne v nočních hodinách), vysílá arcivévoda Karel svého náčelníka štábu Wimpfena k maršálu Berthierovi do Suchohrdel s nabídkou příměří.
Napoleon svolává poradu velících maršálů a generálů a ačkoliv tito jsou jednotní a navrhují příměří odmítnout, Napoleon nabídku přijímá.
Vzápětí je na statku v Suchohrdlech příměří písemně uzavřeno s datem 12. 7. 1809. Klid zbraní má nastat 11. 7. o půl osmé večer. Dohoda o příměří je uzavřena na dobu jednoho měsíce se čtrnáctidenní lhůtou pro eventuelní vypovězení. Francouzi si vyhrazují možnost obsadit znojemský i brněnský kraj.
Pobočníci z obou štábů se rozjíždějí k bojujícím sborům, aby byl boj ihned zastaven. Řada sborů příměří nerespektuje a boje pokračují.
Například pobočník maršála Massény a jeden z pobočníků z rakouského generálního štábu se pohybuji v prostoru vídeňské křižovatky s bílými šátky v rukou mezi bojujícími a dlouhou dobu jim trvá, než bojující strany od sebe oddělí. Oba jsou dokonce zraněni střelbou vedenou vyloženě proti nim.
Napoleon po skončení bojů se svojí suitou a v doprovodu části gardy projede Dobšicemi a dorazí až do Louky, kde si prohlédl celý areál. Do Znojma, kde krátce pobyl v listopadu 1805, již nepokračuje.
Vrací se zpět přes Dobšice a dne 12. 7. kolem druhé hodiny ráno přijíždí do Tulipánova mlýna v Hodonicích, kde přenocuje. V poledne dne 12. 7. se ve mlýně koná hostina celého hlavního štábu francouzské armády a kolem devatenácté hodiny se císař vrací do Vídně.
Znojemsko po bitvě
Maršál Masséna byl jmenován vojenským velitelem Znojma a usídlil se štábem v Daunově paláci na Dolním náměstí. Francouzská armáda byla rozmístěna ve městě a okolních vsích.
Arcivévoda Karel je již 12. 7. v Moravských Budějovicích. Rakouský císař František I., který se v té době pohyboval v Uhrách, akceptoval příměří až 17. 7., dne 23. 7. se arcivévoda Karel vzdal vrchního velení.
Dne 14. 7. se Francouzi usazují v Jevišovicích, kde ve směru od Nového zámku až k boskovštejnskému lesu budují rozlehlý tábor. U obce Těšetice buduje podobný tábor sbor maršála Davouta.
Dne 15.8. slaví Francouzi ve Znojmě za bujarého veselí 40. narozeniny císaře Napoleona.
Dne 14. 10. 1809 je uzavřen po zdlouhavých jednáních definitivní mír, kterým se Císařství rakouské dostává do politické závislosti na Císařství francouzském.
Císař Napoleon se ještě jednou objevuje na jižní Moravě. Zajíždí do Brna a ubytuje se stejně jako v roce 1805 v Místodržitelském paláci. Na bývalém bojišti u Slavkova je uspořádána pompézní vojenská přehlídka.
Ke dni 4. 11. 1809 opouští francouzské vojsko i jeho spojenci definitivně znojemský i brněnský kraj.
Ve znojemském kraji zůstává ještě nějaký čas řada provizorních nemocnic, odkud zranění francouzští vojáci odchází postupně. Řada z nich se domů již nevrací a po svolení vrchnosti zůstává v kraji. Například v rodině Illů v Příměticích se traduje, že jejich předek byl jedním z nich.
Znojemský kraj utrpěl obrovské materielní škody, které byly jen částečně uhrazeny císařským erárem. I venkovské obyvatelstvo se ze škod vzpamatovávalo velmi pomalu. Škody na životech byly nenahraditelné.
Několik informací závěrem
Klub vojenské historie ve Znojmě se již více jak patnáct let snaží shromažďovat veškeré informace o průběhu bitvy, o nálezech, hromadných hrobech i dalších památkách.
Po celém znojemském bojišti byla rozeseta celá řada hromadných hrobů, kam byli společně pohřbíváni vojáci obou stran. Pohřbívání padlých bylo v horkých letních dnech prováděno velmi rychle z obavy před epidemií. V hrobech umístěných poblíž obcí byli zpravidla pohřbíváni ti, kteří podlehli zraněním až po bitvě.
Jediný, dosud označený hromadný hrob, je možno spatřit přímo v Únanově, vpravo za Dvořákovým statkem. Další označený hrob v katastru Únanova se nalézal v katastru Losolosy. Za obcí Střelice u Jevišovic je vystavěna malá kaple údajně na hrobech vojáků zemřelých v místním lazaretu.
O hromadném hrobu u obce Suchohrdly již byla řeč. Další hroby se zcela jistě nachází v katastru Kuchařovic.
Znojemský historik Vrbka se zmiňuje o hromadných hrobech v údolí potoka Leska a v cihelnách pod Novými Sady.
Velký hromadný hrob se prokazatelně nalézal tam, kde byla vystavěna škola na ulici Vídeňské. Vojáci zde byli pohřbeni u bývalého kostela sv.Barbory na tzv. děkanském poli.
Prokazatelně existuje hromadný hrob v prostoru bývalé firmy zpracující dřevo v Lérách. Hrob je velmi mělký a již po odstranění přibližně 50 centimetrů zeminy je možno narazit na vrstvu vápna, kterým bývala uložená těla posypávána. Až sem byli údajně odvezeni padlí z Dobšic. Část z nich byla pohřbena - dle ústní tradice - v místě mariánské kaple přímo v obci Dobšice.
Na polích mezi obcí Přímětice a hlavní silnicí na Moravské Budějovice bylo ještě v polovině 20.století při hluboké orbě nalézáno velké množství torz lidských koster.
Jediný doložený památník na bitvu u Znojma roku 1809 byl vystavěn v první polovině 19.století u řeky Dyje v prostoru obcí Nesachleby - Bohumilice. Počátkem roku 2002 bylo jeho zničené torzo náhodně nalezeno na soukromém pozemku.
Po hlavních protagonistech bitvy toho v bývalém znojemském kraji mnoho nezůstalo. Poděkování císaři Františkovi I. za péči o poddané a vlast lze přečíst za jedné ze stran morového sloupu na Dolním náměstí ve Znojmě.
Po napoleonské armádě zůstalo deponováno ve znojemském muzeu několik zbraní, čáka francouzského pěšáka a chirurgické nástroje vojenského lékaře. Dosud je možno najít na bojišti dělové koule a střely (kuličky) z pušek.
V Hodonicích dle záznamu v kronice zaplatil Napoleon po hostině mlynářce sáčkem zlatých napoleonodorů. Mlynářka je uložila do stolku. Po Napoleonově odjezdu se vrátil zpět jeden ze štábních důstojníků s tím, že císař údajně v pokoji, kde spal, něco zapomněl. Po jeho odchodu mlynářka zjistila, že sáček s penězi zmizel.
Korunní země, hlavně však jižní Morava, za válečný konflikt krutě zaplatily. Rakouské císařství, byť v diskutabilní pozici agresora, zůstalo osamoceno a bez spojenců, kteří by je aktivněji podpořili. Na Pruské království, jež bylo Napoleonem poraženo v letech 1806 a 1807, spoléhalo snad nejvíce. Ačkoliv byl tento stát porážkou oslaben, stačilo jen několik náznaků organizované přípravy k odporu či otevřené podpory několika ohnisek protinapoleonského povstání, které v roce 1809 skutečně v Německu existovaly. Francouzské okupační síly v Pruském království nebyly silné a Napoleon by musel uvolnit část jednotek bojujících proti Rakousku nebo i vojenské operace zastavit.
Prusové však pro svého potencionálního spojence neudělali vůbec nic. V hostinci U císařského orla, který stával u Dyje přímo pod znojemským hradem, zřídilo expozituru své zpravodajské služby, a to ještě v době bitev na Dunaji. Pruský důstojník ve vysoké hodnosti zakonspirovaný v civilním oděvu tento hotel ani neopouštěl, údajně se neustále opíjel a pouze svému králi posílal po tajných kurýrech zprávy o pohromě rakouské armády.
Tato práce je k dispozici také ve formátu doc zde: