Opis vzpomínek zachycených ve vrchnostenském archivu panství Chrlického, jak je opsal do svého deníku Stanislav Podlrucký ze Žatčan.

Vítězné tazení Napoleonovo vzrušilo nesmírně kraje, kam nepřátelská vojska pronikla. Poddaní jakoby také chtěli míti radost a účast na vítězství nad dosavadními pány, věřili, ze porázka vládnoucí třídy bude znamenat jejich osvobození z panského jařma. Mýlili se ve svém smýšlení i projevech, vypovídali představeným poslušnost a sami chtěli býti pány.

Názorně o tom podává zprávy vrchnostenský archiv Chrlický:
Po bitvě u Slavkova bylo ulozeno obcím, aby vytahovaly utopené koně ze Žačanského rybníka, ale odepřely, az musely býti donuceni francouzskou eskortou.
Potom chtěli o své újmě vypustit Žačanský rybník:
Hned po bitvě rychtář s novým újezdským purkmistrem postavili se proti chrlickém purkrabímu Josefu Sojtíkovi, ze nemají zádné vrchnosti, nýbrz ze sami jsou páni a mohou dělati, co chtějí. A ze z vrchnosti nic nedělají, hned ukázali skutkem. Kdyz byl rybník spuštěn, sehnalo se na hrázi tři az čtyři sta lidí, kteří pořád z rybníka ryby brali a odnášeli a nedali se zdrzeti ani domluvami ani hrozbami a nedbali ani toho, ze francouzští zákopníci na ně stříleli, nic jich nezastrašilo a nezahnalo.
Byl nedostatek paliva, protoze francouzské vojsko všechno spálilo a tu poddaní šli na rybník na palach, který sekali a odvázeli domů.
Z Újezda půlláník Josef Trbola a domkář Jakub Kozák ani si nevšimli, ze je vidí rychtář a beze všeho odvázeli si palach domů.
Na Žačanském rybníku koupili si však od vrchnosti palach Žačanští a Třebomysličtí, a proto zakazovali Rychmanovským bráti palach a odvázeti. Rychmanovští nejlepší si odvázeli a Žačanské odbyli, ze to neměli kupovat a ještě je chtěli bít.
Útiskem ze všech stran byli lidé doháněni k tomu, ze na nic nedbali. A přece zatím nejcitelnější bylo pociťovat násilí nepřátelské, pod ním lidé vskutku klesali.
Z celého panství Chrlického musela se pořád do Brna vozit mouka, obilí, oves, sláma aj. – muselo se dodávat maso a nedodalo-li se včas, hrozilo se vojenskou rekvizicí a “rabuňkem” a dále zničením toho, co ještě zbylo.
Poroučeli se přípřeze a ukládali se daleké povozy, muselo se jezdit az do Vídně, do Kremze a kamkoliv se namanulo. Ale brzy nestačili hospodáři a pacholci, kteří s vozy jezdili a nařizovalo se od Francouzů obcím, aby ještě více pacholků do Brna posílali, měli se k tomu pouzíti hoféři a domkáři.
V té tísni obce se bránily, neboť zádalo se takových pacholků mnoho.
Z Modřic oznamoval 11.12.1805 rychtář, ze sedláci nemají zádného pacholka a povozy jejich s koňmi a pacholky v Brněnských šancích zavřeny jsou, domkáři jsou také nepostradatelní, proto ze má kazdý 3 husary na kvartýře, 1/4láníci 8 muzů, sedláci 14 muzů a více koní.
Nelze tedy při nejlepší vůli 6 pacholků sehnati.
Z Újezda se 24.12. bránili purkmistr Antonín Blazek, rychtář Vincenc Hřebíček, úředník Heřman Haluza a sousedi Antonín Sladký, Augustin Frank jménem celé obce a podávali vrchním stíznost na francouzské poručení – před několika dny jim bylo nařízeno, aby odevzdali do Brna 3 pacholky ke koním a ti se dosud domů nevrátili.
Znovu bylo 8 vozů k vyvázení nemocných z Brna do Kartouz vypraveno, z nich snad 2 vozy jsou az dosud v Brně. A ostatní byli snad donuceni jet az do Vídně, kdyby se to tak dálo, kterak budou jiná nařízení moci plniti a jak s nimi bude, kdyz by měli ostatní vozy a dobytek po kazdé pozbýti?
Prosili tedy, aby vrchní ouřad byl jim nápomocen, aby se ti lidé a koně a vozy zase propustili a jestli by se to státi nemělo, zádali tuto svou stíznost samému francouzskému řediteli přednésti.
Jasně viděli, jak se v obcích vedlo z podrobného seznamu, kolik bylo koní a vozů před válkou, kolik a jak bylo za války a kolik ještě zbývá.

Podobná situace byla i u ostatního dobytka.
Vzdyť vrchní Břittman psal v lednu roku 1806 francouzskému veliteli do Brna, ze poddaní nic nemají a všecko pozbyli a ze nemohou vydrzovati 800 muzů ubytovaných na panství.
Francouzské vojsko ze má býti z Brna opatřováno masem a chlebem, aby se proto vojákům z Brna zivobytí vydávalo, kdyz jiz ničeho nemohou dáti a všecky rekvizice podle č.22 mír.čl.mají přestati. Bylo sice z Brna posláno maso, ale to tak bylo pro 50 a ne pro 800 osob.
Na panství spisovány byly také všechny škody vzniklé za doby války na ubytování vojska rekvizicemi plněním, škody vzniklé na domech a hospodářském náčiní.
Dále co bylo pobráno od nepřítele, jako šatstvo, prádlo, kočáry, sukna, plátna, bot, košil, klobouků, čepic, šátků, zeleza, podkov, úlů – a kolik to obnáší na penězích.