Obec Tvarožná si v roce 1998 připomíná 710 let. Nejstarším dokumentem, v němž je zmiňována, je “Listina krále Václava II.” z roku 1288. Říká se v ní (ve volném překladu): “Já, Václav II., král český, daruji kapli sv. Prokopa na Starém Brně Veleslavovi, nejvyššímu písaři Království českého a rozmnožuji její statky ve Velaticích o porostliny, která u vsi Velatic leží a někdy ke vsi Tvarožnicům patřily”. Z textu vyplývá, že ves se jménem Twarszowicz vznikla někdy v XI. - XII. století. Nejstarší dokument vztahující se k Vážanicím, druhé části Tvarožné, je z r. 1297. Jméno obce Tvarožná je produkt slučovacího procesu v období let 1414 - 1455, jehož průběh stále ještě čeká na objasnění.

První známou osobností byl farář Martin Alexius Vigsius, který ve Tvarožné působil v letech 1665 - 1668 tedy v období pobělohorském. Zajímal se o přírodu a jako snad první popsal unikátní přírodní útvary Moravského krasu. Ve svém latinsky psaném spise "Údolí křtinské jinak kyriteinské" popisuje přírodní zajímavosti v okolí obce Křtiny, včetně krasových jeskyní a propasti Macocha. Druhým významným knězem byl farář František Schuppler působící ve Tvarožné v letech 1738 - 1750. Za jeho působení vrcholil feudální systém, který zemědělskou obec významným způsobem formoval. Do historie vstoupil jako literát a vynikající kazatel.

Prvním starostou Tvarožné po pádu Rakouska-Uherska byla Jaroslav Eliáš zvolený v r. 1919. Deset let (od r. 1928) působil ve funkci starosty Jindřich Galle, první dělnický starosta Tvarožné. Starostu Stanislava Veselého v r. 1945 umučili nacisté v koncentračním táboře. Obec proslavil výborný muzikant a kapelník Julius Antoš.

Blízkost zemského hlavního města byla pro Tvarožnou někdy dobrodiním, jindy pohromou. To bylo ve chvílích, kdy kraj zaplavila vojska válčících stran. Za husitských válek, za třicetileté války i vojensky řešených sporů mezi moravskými markrabaty a šlechtou. Určitě nejvýznamnější událostí, která Tvarožnou dostala do světové literatury i zájmu veřejnosti však byla až bitva tří císařů, která 2. prosince 1805 zasáhla obec jako místo střetu francouzských vojsk s vojsky ruskými a rakouskými. Historii obce poznamenala rovněž Prusko-rakouská válka ve II. polovině XIX. Století. Znamenala pro obec nejenom rekvírování úrody a zásob, ale také pobyt vojsk se všemi důsledky pro obyvatele. První světová válka pak znamenala odchod mladých mužů na frontu, z níž se mnozí nevrátili. II. světová válka pak přinesla utrpení obyvatel a její závěr při přechodu fronty i ztráty na životech i majetku.

Ve vrcholném období socializace vesnice patřilo tvaroženské JZD (jednotné zemědělské družstvo) k nejvýznamnějším v republice. Žel, zůstal po něm areál zemědělských staveb, které negativně ovlivnily krajinný i historický význam návrší Santon, na jehož jižní straně se nacházejí. Tvarožná byla jako jedna z prvních obcí v okolí plynofikována a to znamenalo v 70. letech zvýšení úrovně bydlení nad tehdejší běžný průměr. Aktivity Obecního úřadu po r. 1989 dosáhly takové úrovně, že v r. 1996 a v r. 1997 byla Tvarožná vyhlášena obcí roku v jihomoravském regionu. Ale to už je současnost.

Ale pole kolem Tvarožné ještě nevydala všechna svá tajemství. Archeologické výzkumy dokazují, že byla místem, kde se od nepaměti střídaly kultury i etnika díky výhodné poloze, úrodné půdě i strategickému významu návrší Santon. V katastru obce existuje řada společných hrobů ze slavné bitvy. Mimořádně významnou událostí byl nález společného hrobu západně od motorestu Rohlenka v říjnu r. 1994. Současně byly odkryty nálezy z mladší doby bronzové. Ve zmíněném hrobě z roku 1805 se našlo osmnáct kosterních skeletů, z toho dvou žen.

Přírodní dominantou Tvarožné, ležící u jižních výběžků Drahanské vrchoviny na východ od města Brna, je kopec připomínající přilbu, ležící na jihozápadním okraji katastru obce. Od roku 1805 až do padesátých let našeho století byl nazýván “Napoleonův kopec”.V současné době se nejčastěji užívá název Santon. Tak je také kopec označen na mapách a pod tímto jménem ho znají i zahraniční návštěvníci.

Návrší tak měli nazvat Napoleonovi vojáci, protože jim připomínal podobný kopec z jejich egyptského tažení. V arabštině je význam tohoto slova svatý muž, nebo poustevník, ale je ho možné vysvětlovat i jako kaple s hrobem mnicha. Pravděpodobnější ale je zkrácené Saint Anton - Svatý Antonín. Existuje však domněnka, že francouzští kartografové zaměnili Tvaroženský kopeček s kaplí na jeho vrcholu na levém křídle francouzské armády ve slavkovské bitvě, s kaplí sv. Antonína u Újezda na straně opačné. A tak je možné, že název Santon používáme díky dávnému omylu. Dnes používané názvy, uváděné i na současných mapách, nám označují jako Santon vrch s kaplí a nižší část směrem ke mlýnu je pojmenována Kopeček.

Přední památkou v obci je novogotický kostel sv. Mikuláše, vybudovaný na místě staršího kostela za působení faráře Václava Kosmáka v letech 1880 - 81. Vysvěcen byl 9. října 1881. Druhou významnou památkou je mariánská kaple na vrchu Santon, postavená v r. 1832 na místě původní kaple z roku 1700, která byla několikrát přestavována a posléze zbourána Francouzi, opevňujícími Santon při bitvě u Slavkova v r. 1805.V seznamu jsou rovněž hroby a zákopy na Santonu, které byly archeologicky prozkoumány a obnoveny na počátku devadesátých let. Mezi zapsané památky patří i budova bývalého větrného mlýna ze třetí čtvrtiny XIX. století, postupně přestavovaného až do dnešní podoby. Za pozornost stojí pomník obětem I. světové války před Obecním úřadem, po jehož stranách jsou umístěny pamětní desky padlým ve II. světové válce a obětem bitvy tří císařů. V prvním poschodí Obecního úřadu je umístěno dioráma bitvy u Slavkova, dar skupiny “Deutschmeister schützenkorps” z Vídně z r. 1990. Jeho autorem je přítel Tvarožné Alfred Frühwirth. Dioráma bylo obci darováno na paměť toho, že se ve Tvarožné nebáli připomínat tuto událost ani v totalitním režimu. Od léta r. 1988 stojí na vrcholu Santonu naproti kapličce přesná kopie francouzského osmiliberního kanónu Gribeauval, přezdívaného Jeanette. Váží 360 kg a jeho hlaveň má 180 cm.

Po listopadu r. 1989 došlo ke změně společenských i politických poměrů. Občanské fórum v obci iniciovalo změny ve složení MNV. První představitelkou obce po těchto změnách se stala Věra Maxiánová. Výsledky voleb v listopadu r. 1990 touhu občanů po změnách potvrdily a řízení obce se ujala nová obecní rada ve složení: František Kopecký - starosta, Emilie Kousalová - zástupce starosty, radní: Vladimír Dobšák, Ing. František Gale, Věra Maxiánová. Nové podmínky přinesly návrat soukromého podnikání, včetně rozšíření obchodní sítě. Značné finanční prostředky obec každoročně vkládá do údržby zeleně v obci a na péči o chráněné území Santon. Opraveny byly rovněž všechny historické památky. Podpory se dostává i aktivním organizacím jako jsou hasiči a tělovýchovná jednota Sokol. Obec podporuje skauty, Osvětovou besedu i veřejnou knihovnu. Život obyvatel se mění rychlejším tempem než dřív.